Potřeba se vykecat ze svých myšlenek.

17. listopadu 2014 v 17:55 | Danae Namikaze
Chci psát povídky ale nějak mi to nejde. Nyní přemýšlím a nevím ani o čem. Ano už to mám. Nechci vypadat jako úplný zoufalec. Ale nechtěl by někdo napsat společnou povídku? Možná by mi to pomohlo. Vždycky jsem chtěla s někým něco napsat, popovídat si. Ale asi to nebude možné.
Jinak hlavní důvod proč nenavštěvuji ostatní blogy. Je toho vážně hodně. Jestli chcete zrušte si mě. Protože já opravdu netuším kdy se vrátím a začnu zase psát.
 

Chodí sem vůbec někdo?

17. listopadu 2014 v 12:43 | Danae Namikaze
Jenom tak se ptám.

Jsem zpět a Velká rekonstrukce blogu

1. října 2014 v 21:25 | Danae Namikaze
1. Jsem zpět ale ne na plný uvázek. Chodím do školy, na praxi a pak do práce. Dokonce si můj přítel stěžuje, že se s ním skoro nevídám. :D Což není vůbec pravda. Abyste byli v obraze. Já to fakt všechno nestíhám. Po tom co se mi má držka uzdravila jsem začala na sobě tvrdě pracovat. Přítel, škola, praxe a práce. To je můj denní chleba. Ani už skoro nepařím hry, nic. Dokonce jsem i vytěsnila můj milovaný sport. Se na to vykašlu. :D
Je těžké dělat tolik věcí najednou. Popravdě se mi po blogu stýská.
2. Nastane velká rekonstrukce. Povídky si nechám, některé hovadiny smažu. Prostě poletí.
3. Navštěvování SB. No, takhle. Já vím, že jsem vás dlouho nenavštívila. Ale pochopte, že jsem člověk co musí pracovat. O víkendech se většinou vídám s přítelem. A, zkrátka.. Nevím co dělat dříve. Ani nevím proč vám to všechno píšu. Raději by někteří uvítali nějakou povídku a nebo velké oznámení "Danae odchází do DŮCHODU. Umírá." :D Co?
4. Jsem strašně unavená. Takže tohle je všechno co jsem vám chtěla napsat. Stejně sem už nikdo nechodí.
 


Úraz a má neaktivita.

22. srpna 2014 v 0:52 | Danae Namikaze
Píšu jenom narychlo. Moc bych se Vám všem chtěla omluvit. Ale.. Stalo se mi něco o čem Vím povím níže.
Nejdříve bych se chtěla omluvit Aki-chan. Já vím, že jsem nenapsala soutěžní povídku. Ale. Snad pochopíš proč.
Tak Vám to všem povím. Píšu po tolika dnech. No. Tak nyní to bude za mnou. Před několika týdny jsem byla s přítelem na jednom výletě. Stanovali jsme poblíž vody. Samozřejmě. Měl to být skvělý víkend. Měli jsme nakoupené jídlo, postavený stan a vlastně všechno. Ale tak k věci abych to déle neprotahovala.
Stalo se mi to, že jsem svou vlastní vinou utrpěla nehodu. Chtěla jsem být "velká frajerka." Myslela jsem, že se mi ten skok povede. Skákala jsem totiž s několika metrového můstku přímo do vody. Přítel mi říkal abych to nedělala. A když pak byl ve vodě, využila jsem situace, vyšplhala tam a prostě jsem na něj něco zaječela. Rozesmála jsem se a zámávala mu. On něco zamumlal.
Nebudu to protahovat. Prostě jsem se rozeběhla a skočila s otevřenou držkou. No a jak to dopadlo? Dopadla jsem hubou na něco tvrdého. Bolest to byla strašlivá. Nejspíše to byly vyčnívající kameny. Jsem si tím jistá. Prostě ten můstek stál hodně blízko břehu a já jsem se špatně rozeběhla. No. Ještě nyní se mi klepou ruce. Všude byla krev, přítel ke mě připlaval, vzal mě do náručí a jelo se do nemocnice. Tam mi zjistili, že jsem si vykloubila čelist tak, že jsem si jí zkurvila. O zubech ani nemluvím. Takže jak jsem svojí hloupostí dopadla?
To si domyslete. Ještě, že mám hodného přítele a tolik mi pomohl. Jsem kráva pitomá.
Nyní netuším co bude s blogem

36 days Naruto challange

30. července 2014 v 17:22 | Danae Namikaze
Takže. Rozhodla jsem se, že to zkusím taky. :D Jelikož se nudím a samozřejmě přidám další díl povídky. Ale také budu přidávat toto. Ale nebudu se držet pravidla, že "každá otázka, jeden den." Budu to prostě přidávat tak jak chci. Abych se nejenom zabavila ale taky trochu pobavila.
No tak. Začínáme. Já vím. -.-" Trapný proslov.

1. Oblíbený pár.
2. Oblíbený Kage.
3. Oblíbená kunoichi / Oblíbený shinobi.
4. Můj postoj k anime.
5. Oblíbený filler.
6. Oblíbený citát.
7. Oblíbené ninja zvíře.
8. Neoblíbená kapitola mangy.
9. Co se mi na manze / anime nelíbí a nezdá.
10. Scéna, která mě rozesmála.
11. Oblíbený tým.
12. Oblíbený sensei.
13. Neoblíbená postava.
14. Oblíbený klan.
15. Oblíbený opening / ending.
16. Oblíbený díl seriálu.
17. Můj postoj k samotným fillerům.
18. Oblíbený člen Anbu.
19. Neoblíbený Kage.
20. Oblíbený člen Akatsuki.
21. Oblíbená kapitola mangy.
22. Neoblíbený pár.
23. Scéna která mě rozplakala.
24. Nejzajímavější vztah.
25. Neoblíbená technika.
26. Oblíbený bijuu.
27. Oblíbený element.
28. Neoblíbený člen Akatsuki.
29. Oblíbený souboj.
30. Oblíbená technika.
31. Já a *spoiler.*
32. Neoblíbený sensei.
33. Neoblíbený tým.
34. Nejotravnější postava.
35. Postavu kterou jsem nemusela a nyní jí mám ráda.
36. Postavu jenž jsem měla ráda a nyní jí nemusím.

Tohle jsem objevila..

18. července 2014 v 16:29 | Kisa-san Namikaze |  Jednorázovky
Kdysi jsem si jí uložila do rozepsaných a ani nevím proč. :D A ty popisky jenž jsem k ní dala. No, hrůza. :D Už ani nevím jak je stará. :O

Padlý
Až zemře poslední hrdina
zanikne tak temnota.
Až se světlo znovu zjeví,
naděje v mír se změní.
Nebesa až zakročí,
válka navždy skončí.
Zbude jen hrob padlého hrdiny
který zemřel bez vinny.
Až nebesa budou plakat nad ním,
nad životem promarněným.
Až zustane jen sen nesplněný,
až zůstane slib nenaplněný.
Zavládne všude mír blažený,
a jeden život ztracený.
Až zapláče mstitel nad přítelem,
až zalituje nad přátelstvím které oplatil zlem.
Hrdina znovu povstane,
se zvednutou hlavou hrdě.
Aby bojoval za všechny své milované,
za všechny svému srdci drahé,
Bojovat z vůli nikdy se nevzdat,
bojovat a jako lev se rvát.
Až smích přehluší bolest zlou,
hrdina pozná vůli svou.
Jenom hrob smutný zůstane,
jeden sen se splní,
slib se ve víru naplní.
Pak mstitel se jako přítel vrátí,
a hrdina padlý smát se navždy bude.
Z vůlí nikdy se nevzdat,
a také navždy bojovat..

Uvězněná v temnotě-Ztracené vzpomínky a pravda-4 díl.

17. července 2014 v 15:46 | Danae Namikaze |  Uvězněná v temnotě
Popravdě. Já nevím jestli se v tomto díle vyznáte. První část se bude Itachimu zdát. Vzpomínky z minulosti. V druhé části pak se probudí a.. Já nevím. XDDD Takovou blbost jsem dlouho nesepsala. Slibuji, že se v příštím díle Sakura probudí. Ještě dneska ho dopíšu. Jinak. Gomen za chyby. Opravím až přijdu domů. Musím jít pryč. :D
Já, nevím. Fakt nevím jestli se vám to bude líbit.
Fakt nemusíte číst. Počkejte si na následující díl. Protože tenhle skoro nedává žádný smysl.
Jestli mě neposlechnete, přeji tedy příjemné čtení. T-T Jinak. Poprosím o komentáře. Kdo nebude chtít, alespon dejte hvězdičky. :)
Říká se, že vždycky když je člověk blízko smrti, vybaví se mu dávné vzpomínky či se mu promítne celý život.


,,Itachi!" volala na svého syna krásná, černovlasá žena. Její syn však nevnímal. Stále seděl u stolu a cosi psal na papír.

,,Itachi!" zaječela opět žena. O poznání hlasitěji.

Tentokrát černovlasý chlapec vzhlédl ,,Omlouvám se mami." řekl ,,Nějak jsem tě nevnímal."

,,Všimla jsem si." povzdychla si Mikoto Uchiha ,,Potřebuji od tebe pomoci, Itachi."

,,Ale."

,,Já vím, že jsi dneska se svým otcem trénoval." usmála se ,,A ukazoval mu co jsi se nového naučil. Vím, že jsi unavený a nejraději by jsi odpočíval. Ale potřebuji aby jsi skočil nakoupit. Jídlo už nám skoro došlo a já musím čekat na tvého bratra. Za chvíli se vrátí ze školy. Dám ti peníze. Řeknu ti co koupíš." po těch slovech se žena otočila, otevřela malou přihrádku a vzala svojí peněženku z níž vylovila dvě bankovky.

Itachi zatím vstal. Mírným krokem obešel stůl a přišel ke své matce blíž.

,,Pozorně poslouchej." řekla ,,Koupíš brambory, rybu, nějaké maso, rýži, ovoce a zeleninu. Koupíš pak ještě nějaké pití. Limonádu nebo něco. To je jedno."

,,Můžu i nějaké sladkosti?"

,,Samozřejmě." rozesmála se černovláska ,,Hlavně tu musíš být co nejdříve. Znáš přeci svého otce. Zda-li není navařeno je oheň na střeše."

,,Jo, znám." povzdychl si klučina ,,Tak já jdu, mami."

,,Pamatuješ si to všechno?"

,,Jo, mami." usmál se chlapec ,,Chceš abych ti to řekl?"

Mikoto zavrtěla hlavou ,,Ne, nemusíš." vzdychla ,,Ale už běž. Až se vrátíš pak si můžeš dělat co chceš. Třeba jít za Shisuim."

,,Půjdu." pousmál se ,,Tak já jdu, mamko. Za pár minut jsem zpátky. Ahoj."

,,Ahoj, broučku."

Po jejích slovech mladý ninja otevřel dveře a odešel.



Neuběhlo ani 20 minut když si to černovlasý chlapec vykračoval zpátky po cestě domů. V jedné ruce držel tašku z nákupem, v druhé zas karton flašek.

Najednou však uslyšel čísi hlasitý pláč. Zastavil se a tiše naslouchal. Slyšel nějaké posměvačné hlasy a pláč nabíral na intenzitě. Bylo to tak pronikavé ač se tam rozhodl podívat. Tašku položil do křoví a karton flašek též.
Po tom se rozeběhl směrem odkud pláč vycházel.

A skutečně. Mezi stromy uviděl bandu malých kluků. Stáli v kruhu a něčemu se smáli. Jeden z nich držel kámen v ruce a chystal se ho hodit. Mladý Uchiha k němu však ladně přiskočil a stisk mu ruku. Chlapec bolestivě zaječel a kámen mu vypadl z ruky.

,,Au!!" zakřičel znovu. ,,Pust mě!"

Uchiha ho tedy pustil. Chlapec udělal dva kroky dozadu. Celý se třásl. Pak něco se strachem zamumlal a rozeběhl se do neznáma. Ostatní jej následovali.



Itachi se konečně mohl podívat na osobu jenž tam seděla. Byla to nějaká dívka jenž usedavě plakala. Dívala se na něj se strachem.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se uklidňujícím hlasem a natáhl po ní ruku.

Dívka však cosi zavrčela a odplazila se kousek dál. Uchiha si nemohl nevšimnou toho, že měla všude modřiny, potrhané oblečení a krvácela. Nejspíše jí zmlátili.

,,Co ti to proboha udělali?" zděsil se. Holčička se po té otázce na něho podívala. Všiml si, že má krásné, zelené oči. Též ho zaujaly její vlasy. Ty měla barvy třešňového květu. Byla rozkošná i přes to, že byla špinavá a plná modřin. Její čelo halila dlouhá ofina.

,,Neboj se mě, pomůžu ti." řekl a znovu k ní natáhl ruku. Ona však zavrtěla hlavou. V jejích očích se zračil strach.

,,Mě se bát nemusíš." dodal měkce ,,Nejsem jako oni." nepatrně kývl směrem kam výrostci utekli ,,Pomůžu ti. Vím, že máš strach."

,,Ne-nemůžu vstát." hlesla smutně ,,Mám zraněnou nohu."

,,Zda-li mi dovolíš, vezmu tě do náruče." nabídl se černovlasý chlapec ,,A odnesu tě domů. V takovém stavu tě tu nenechám."

Růžovlaska byla jeho slovy ohromena.

,,Vy mě tu nenecháte?" podotkla bázlivě ,,Proč?"

,,Neptej se." napomenul ji ,,Smím?"

Dívka chvíli přemýšlela. Noha jí však čím dál více bolela a otékala. Proto nedůvěřivě přikývla.

Chlapec se k ní tedy sklonil a vzal jí do náruče. Ač se podivil jak byla lehká.

,,Kde bydlíš?" zeptal se když se ho pevně zachytila rukama kolem krku.

,,Je to blízko." řekla lehce jako když motýl sedá na květ ,,Půjdete tam tím směrem." ukázala na vyšlapanou cestu prstem
,,A uvidíte menší domek v němž bydlím. Maminka by měla být doma."

Uchiha nepatrně přikývl a vydal se směrem jak mu dívka řekla.



Po několika minutách se jí však zeptal ,,Jak dlouho to trvá?"

Růžovláska ustrašeně vzhlédla ,,Co?"

,,Ta šikana." dodal ,,Proč tě mlátí a ponižují tě?"

,,Já.." dívce se zlomil hlas. Začala znovu plakat ,,Já.." zavrtěla hlavou ,,To všechno kvůli mému čelu."

,,Čelu?"

,,Mám ho příliš velké." začala ,,Zdědila jsem ho po mamince. Ale jí sluší více. Je krásná. Zatímco já jsem podle mých spolužáků odpudivá kreatura s velkým čelem. Jsem prý ošklivá. Nemám ani jednoho kamaráda. Jen jednu dívku. Jmenuje se Ino. A ta je pravým opakem mě. Je pohledná, oblíbená a všichni jí mají rádi. Jen z nějakého důvodu se začala se mnou přátelit. Když je se mnou nikdo mi nenadává. Ale když třeba chybí slýchávám samé urážky. Dneska mě dokonce přepadli nějací kluci a zmlátili mě. Nejraději bych všechno skončila."

Ninja byl překvapen jejím neobyčejným rozumem. Na malou holčičku měla neuvěřitelnou slovní zásobu.

,,Víš." řekl ,,S takovými lidmi se budeš setkávat po celý život. Ač je to kruté je to pravda. Lidé jsou v dnešní době zlí, závistiví. Soudí člověka podle vzhledu. Ale to, jaké má ten člověk srdce nebo jak se chová. To už je jim jedno. Ty máš smůlu v tom, že se od nich lišíš. Jsi výjimečná a chytrá. A to oni nepřenesou přes srdce. Nemají tě v lásce jenom proto, že jsi jim trnem v oku. Ale proč to říkám zrovna. Tajíš to. Místo aby jsi to řekla doma, vykřičela to do vnějšího světa. Dusíš to v sobě. Seber odvahu a nenech sebou takhle zametat. Já vím, že taková drobná dívka jako ty se skupince idiotů nemůže ubránit. Ale když to řekneš třeba tátovi on se o zbytek postará."

,,Ale to bude zbabělé." dodala ,,Budou o mě říkat, že jsem srab a práskačka."

,,Tohle nemá ze zbabělostí co společného." napomenul jí chladně. Až se její drobné tělo zachvělo ,,Povím ti to jinak. Ty si neuvědomuješ jakému obrovskému riziku se vystavuješ. Hele za šikanu nemůžeš. Ale když to nikomu nepovíš např. rodičům bude se šikana stupňovat. Raději práskačka než myš zahnaná do kouta. Máš milující rodiče. Někdo takové štěstí nemá. No, a tamhle je ten dům?"

Holčička vzhlédla a přikývla.



Dům byl menší ale za to vypadal jako chaloupka z menší zahrádkou. Byl obehnán hnědým plotem.
Jakmile k němu chlapec z dívkou v náručí dorazil, stanul před malými vrátky. Rozhlédl se po zvonku. Nakonec jej spatřil a okamžitě zazvonil.

Chvíli oba dychtivě čekali. Dokud někdo nezaječel "už jdu, zatraceně! Zase sis zapomněl klíče doma, miláčku? Máš štěstí, že jsem doma! Hned ti jdu otevřít a omlátím ti je rovnou o hlavu!"

Uchiha to nevydržel a rozesmál se. Růžovláska následovala jeho příkladu a též se rozesmála.

Když pak ale zaštrachali klíče v zámku, oba ztichli.

Pak se ozvalo hlasité odemčení a těžká vrata se otevřela. Itachi v nich spatřil tvář růžovlasé ženy. *pozn. já vím, že Sakury matka vypadá v anime jinak. Ale já jsem si jí představovala jaksi jinak. Takže. :3 Sorry.*

Ta se na něho ohromeně podívala. Když však její dcera něco zamumlala, okamžitě se její zrak obrátil na ní.

,,Sakuro!" vyřkla jméno své dcery vyděšeným hlasem ,,Co se ti proboha stalo!? Jak to jenom vypadáš? Spadla jsi někde? Neudělala sis něco? Jsi v pořádku?" Po těch slovech se ke své dceři vrhla a převzala jí od černovlasého chlapce.

,,Kde jsi byla!" zuřivě jí objímala ,,Měla jsi být dávno doma. A pak mi přijdeš v tomto stavu? Co máš s nohou?" zeptala se žena jakmile spatřila, že její dcerka pajdá.

,,Ehm.." zamručel černovlásek ,,Nerad vás ruším, paní.."

Růžovlasá žena se na něho zmateně podívala. Pak se jí rozšířily zorničky ,,Ty jsi přeci Itachi Uchiha." hlesla udiveně ,,Syn Mikoto a Fugaku Uchiha. Tedy, pardon. Nepředstavila jsem se. Jsem Mebuki Haruno." podala mu ruku. Uchiha jí nesměle přijal ,,Povíš mi prosím co se stalo? Tedy, pardon. Asi bych tě měla pozvat dál."

"To je v pořádku paní Haruno." řekl zdvořile Itachi "Rád bych Vaše pozvání přijml ale pospíchám domů. Nerad vám to říkám. Ale při cestě lesem jsem natrefil na bandu výrostků jak šikanovali vaší dceru. Okamžitě jsem zasáhl. Chytil jsem jednoho zrovna když se chystal mrštit kamenem po Sakuře." vyřkl dívčino jméno. Mebuki se na chlapce zmateně zadívala.

"Pokračuj prosím."

"Pak utekli." pokrčil rameny "Já jí pak uviděl. Ležela na zemi a plakala. Nabídl jsem jí pomoc. Chvíli se vzpouzela ale nakonec svolila. Tak jsem jí donesl sem." po těch slovech se podíval na růžovlasou holčičku. Ta znovu začala plakat. Lítostí. Nepřítomně se tiskla ke své matce. Ta jí k sobě ještě více přivinula. ,,Moc mě mrzí fakt, že se to zrovna dozvídáte ode mě, madam. Ale vaše dcera je ve škole brutálně šikanovaná. Měla byste to říct i svému muži. A patřičně zakročit. Sakura vám jistě vypoví zbytek."

,,Proč jsi mi to neřekla!" zaječela růžovlasá žena skrz slzy ,,Sakuro!" vyjekla a svou dceru pevně chytila. Ta se na ní ustrašeně podívala.

,,Mami.." hlesla..

Mebuki zavrtěla hlavou ,,Proč jsi mi to neřekla dříve? To se to mám zrovna dozvědět od někoho jiného než od tebe?"

,,Mami, měla jsem strach." vypukla dívenka v nehorázný žal ,,Že se mi budou ještě více smát."

,,To je v pořádku." pohladila jí Mebuki po tváři ,,Pomůžu ti. Udělám všechno pro to aby ta šikana ustala. Pro mě jako pro matku je to obrovská rána. Ale.." najednou zkoprněla ,,Ježíši. Já zapomněla uklidit nákup. Před chvíli jsem přišla s krámu!!"


*Nákup.* Po těchto slovech Uchiha též zkoprněl. Trhl sebou.

,,Zatraceně." zanadával nahlas..

,,Co se stalo?" zeptala se Mebuki chystajíc se domů.

,,Ale nic." usmál se Itachi."

,,Opravdu nechceš jít dovnitř?" zeptala se znovu ,,Chtěla bych ti patřičně poděkovat a.."

,,To je v pořádku, madam." usmál se ,,Já už budu muset jít. Sakura vám jistojistě všechno vypoví. Na malou holčičku je velmi chytrá." dodal. Pak se podíval na dívenku ,,Hlavně bud statečná, Sakuro. Ubezpeč se, že jednou budeš stejně krásná jako chytrá. A to čelo neschovávej. Je úžasné. A neboj se. Ty kluci tě přestanou bít. O to se postarám." pak se obrátil na dospělou ženu ,,Těšilo mě, paní Mebuki. A pozdravujte vašeho manžela. Vaše dcera má být po kom krásná."

Po těch slovech se rozeběhl zpátky do lesa kde zanechal svůj nákup.

Obě dvě za ním ještě hleděly.

,,Měli bychom mu pak poděkovat. Co myslíš, Sakuro?" zadívala se na svou dceru ,,Takový galantní muž. Jeho matku znám. Nesmírně laskavá žena. Má i bratra, víš o tom? Ale jejich otec je hodně přísný. Ale za to by se pro rodinu obětoval. Nejspíše je laskavý po Mikoto. To se jenom tak nevidí pomoci cizímu dítěti. Mohl se dostat do problémů."

Sakura se začervenala a nepatrně se usmála.

,,Ano maminko. Měly bychom mu poděkovat."


Když pak černovlasý mladík doběhl zpátky ke křoví kde schoval svůj nákup, ubezpečil se, že je všechno na svém místě.

Posléze tašku i flašky vzal a z neuvěřitelnou rychlostí pelášil domů.


Neuběhlo ani 5 minut když konečně dorazil domů. Celý zpocený a udýchaný odemkl dveře.

Podle bot na koberci poznal, že je doma ne jenom jeho mladší bráška ale i otec.

,,Jsem doma!" zaječel do ticha.

,,Starší bráška dorazil!!" zařval hlásek nějakého dítěte. Ozvalo se hlasité dupání a z kuchyně vyběhl malý, černovlasý chlapec ,,Starší bráško!!" rozesmál se šťastně a objal mladíka kolem pasu ,,Jsem rád, že jsi přišel! Čekal jsem snad celou věčnost! Půjdeš si se mnou hrát?"

,,Počkej, mladší bráško." usmál se Itachi ,,Potřebuji jít za mamkou a dát nákup do ledničky. Měl jsem být dávno doma. Ale zpozdil jsem se. Dostanu vy-nadáno."

,,Táta je doma." zašeptal mu černovlasý chlapeček ,,Přišel hned po mě. Pozdravil maminku ale mě si sotva všiml. Pak se ptal po tobě."

,,Z toho si nic nedělej." vzdychl mladík ,,Táta jiný nebude, víš."


Jakmile vstoupili do kuchyně, oba dva spatřili svojí matku jak umývá nádobí.

Tak když Itachiho spatřila, hned se k němu vrhla ,,Kde jsi byl, zlatíčko?" řekla smutně ,,Nestihla jsem uvařit."

,,To je tak když posíláš našeho syna do krámu." zahřímal nepřátelský hlas ,,On má cvičit, zdokonalovat se. Měla jsi jít ty."

Všichni tři se po hlase podívali. Spatřili tmavovlasého muže sedícího u stolu.

,,Ale drahý.."

,,Myslím si, že jsi na to měla celé odpoledne, Mikoto." řekl chladně ,,Když jsi věděla, že v ledničce není co do huby, měla ses zvednout a nečekat až Itachi přijde."

,,Ale tati tak to nebylo!"

,,Ztichni, Itachi." napomenul ho Fugaku ,,Vyprošuji si abys se mnou mluvit tímhle tonem. Žena se má starat o domácnost. Tvá matka evidentně selhala." černovlasá žena smutně svěsila hlavu ,,A co se týče tebe." pokračoval Fugaku ,,Měl jsi trénovat. Jsi můj syn, Itachi. A já nedovolím aby jsi skončil bídně. Ale chápu, že jsi měl hlad. Proto jsi šel. A proto to uděláme následovně." povzdychl si ,,Mikoto." podíval se na svou ženu ,,Když víš, že došlo jídlo měla jsi jít nakoupit. Povinností každé ženy je postarat se o domácnost a děti. Ne čekat až domů přijde Itachi."

,,Ale, táto!" zaječel Sasuke ,,Maminka vždycky chodí nakupovat! Uklízí, vaří. Dělá všechno. Jen na to zapomněla. To se stává. Myslela, že to stihne. Ale nestihla. Přišel jsi domů dříve a Itachi se náhodou zpozdil. Určitě se něco přihodilo! Jinak by se někde nezdržel! Maminka mi dala najíst. Přišel jsem, ona už měla jídlo nandané. Ale místo toho aby to snědla, dala najíst mě!"

,,Mlč, ničemu nerozumíš." hlesl Fugaku ,,Ty nikoho nezajímáš."

Černovlasému chlapečkovi vstoupili slzy do očí. ,,Já vím tati, že mě nemáš rád! Já jsem ti chtěl jenom říct, že maminka s Itachim za nic nemůžou!" po těch slovech se otočil a vyběhl nahoru po schodech.

Fugakovi nejspíše došlo co právě způsobil.

,,Zatraceně." dodal skrz zuby ,,Sasuke!" zaječel a vstal.

Nejspíše chtěl za ním běžet ale Mikoto mu zastoupila cestu ,,Půjdu za ním sama." podotkla a podívala se mu zpříma do očí ,,Vím, že jsi unavený a proto máš špatný den. Je má chyba, že jsem nic neuvařila. Myslela jsem, že to stihnu. Ale nestihla."

,,Mami za to můžu já!" vyjekl Itachi a přišel k ní blíž ,,Ale.."

,,Ty za nic nemůžeš, Itachi." usmála se na něj Mikoto ,,Zdržel ses protože se něco přihodilo. Znám tě synku můj. Ale nyní půjdu za Sasukem. A Fugaku" hlesla smutně ,,Zda-li budeš takhle na Sasuke zlý, můžeš ho ztratit. Jeho, mě a Itachiho." po těch slovech se rozeběhla po schodech za svým mladším synem.

Fukagu s Itachim osaměli.

Ticho následně přerušil Itachi ,,Pravým důvodem proč jsem se zdržel byl fakt, že jsem se zastal jedné holčičky. Mlátili jí v lese tak jsem.."

,,Udělal jsi správně." přerušil mluvení svého syna tmavovlasý muž ,,Kvůli takové banalitě se hádáme. Bylo by lepší kdybych odešel a už se nevrátil. Svého mladšího syna zatracuji a přitom ho mám rád. Mikoto slovně týrám a přitom je moje štěstí. A tebe pořád zaneprazdňuji. Jsem to ale skvělý otec. Vím, že jsem hajzl. Nezasloužím si mít takovou krásnou rodinu. Nevím jak bych to odčinil. A Mikoto je na mě teď naštvaná. Už jednou se ode mě pokusila utéci."

,,Mamka..?"

,,Jo." vzdychl Fugaku ,,Pamatuji si na to jako by se to stalo včera. S tvojí matkou jsme byli mladí. Ona byla plná života protože mě milovala. Byla ráda, že jsem si jí vybral. Choval jsem se k ní galantně. Ne jako teď. Znáš to. Po několika měsících jsme se vzali a začali spolu žít. Synu vím, že po téhle pravdě mě budeš nenávidět." mladší Uchiha trpělivě naslouchal ,,Já.." pokračoval Fugaku ,,Jsem se jednoho dne opil a přišel večer pozdě domů. Mikoto seděla v kuchyni a čekala. Když jsem pak vešel, už si nepamatuji o čem jsme se bavili. Pak jsem jí začal něco vyčítat. Hádali jsme se. Následně mi něco řekla a já jí uhodil."

,,To snad nemyslíš vážně."

,,A pak ještě několikrát." sedl si a dal hlavu do dlaní ,,Je obdivuhodné, že ta žena se mnou zůstala i přes to, že jsem jí bil. Pak když otěhotněla, a mě zase ulétla ruka, pokusila se ode mě utéct. Byla těhotná, zoufalá. A já jsem si tenkrát uvědomil, že jsem se choval jako vůl, debil, zmetek. Jako ten největší zmrd. Ani nevím jak jsem jí tenkrát přemluvil k tomu aby se vrátila. Vždycky byla dobrosrdečná. Odpustila mi. Změnil jsem se. Ale poslední dobou se zase hádáme. A dneska mi ujely nervy. Omlouvám se, chlapče. Asi bych vás měl opustit."

,,To by jsi měl." zamračil se Itachi ,,Ale jsi náš otec. A matka by byla bez tebe nešťastná. Znám ji. Však si na ní tolik let už ruku nevztáhl."

,,To ne. Jakmile ses narodil. Už jsem jí nemlátil. Uvědomil jsem si jaký jsem byl vůl. Kdyby lidé znali pravdu. Vyhnali by mě z vesnice. A uvítal bych to. Netrápil bych vás."

,,Tati." Itachi mu položil ruku na rameno. muž vzhlédl ,,Kdyby ti to mamka neodpustila, dávno by od tebe utekla. Nejraději bych tě za to praštil. Ale minulost je minulost."

,,Nezačneš mě za to nenávidět?"

,,Ne." Itachi vzdychl ,,Ale měl bych. Ale nedokážu to. Minulost už nezměníme. A čeho bych docílil kdybych tě začal nenávidět? Nenávist by zplodila další nenávist. Mám tě rád. Jen jsi v mých očích klesl. Omluv se mamce. Neomlouvej se mě. Já jsem ještě nebyl na světě. A kdyby tě nemilovala. Vykašlala by se na tebe. Jen. Se mi trochu příčí fakt, že můj otec mlátil ženu kterou miluji. Jen si zapamatuj otče. Kdyby jsi zase na matku vztáhl ruku udělal bych všechno proto abych jí ochránil. A tebe probudil. A Sasukeho bych vzal a už by jsi ho nikdy neviděl. Můj bratříček je pro mě nejmilovanější člověk na světě. Miluji ho. Stejně jako tebe. Proto bych i tebe zachránil. Pro mír bych obětoval vše."

,,Itachi. Ty jsi ninja co změní svět." po těch slovech se oba dva srdceryvně objali.


Druhého dne vzal Fugaku svou milovanou ženu a malého Sasukeho na výlet. Itachi jim řekl, že je dohoní ale musí ještě něco zařídit. Ten den si Itachi odchytil výrostky co růžovlasou dívenku tehdy zmlátili. A postaral se o to aby jí už nikdy neublížili.

Téhož dne přišel Itachimu dopis. Ve kterém stálo jednou, jedinou větou. : "Děkuji ti, můj zachránče."


Najednou však vzpomínka pominula. Vše kolem zčernalo. Dopis zmizel, rozplynul se v mlze.

Když v tom zaslechl něčí, hrubý hlas "Krucinál Konan neřvi na mě, rozumíš?! Přišel jsem sem a našel ho tu ležet. Dal jsem mu první pomoc a položil ho tamhle na postel. Do-prdele. Myslíš si, že mě to nesere a neštve?"

,,Tak proč mi nepovíš pravdu, Kisame?!" ječel čísi ženský hlas ,,Co se to s ním děje! Proč ho nepřeneseš.."

,,Nemůžu, ženská!" ječel Kisame ,,Když je v tomto stavu je lepší s ním nehýbat. Jen mu dát masáž srdce. Párkrát jsem to s ním zažil. Ve skutečnosti.."

,,K-Kisame. Drž tu svou rybí tlamu." Uchiha potichu zařičel ,,A pomoz mi na nohy. Už jsem se probudil."

,,I-Itachi!" zařval modrý žralok a radostně se vrhl ke svému příteli.

,,Zatraceně co to děláš!" zaječel Itachi. Ale bylo mu to málo platné.Kisame ho vší silou začal objímat. Mačkal ho a dokonce začal plakat. ,,Itachi jsi v pořádku." dodal radostně ,,Jsem tak rád. Myslel jsem, že už nevstaneš. Ale ty jsi vzhůru! Vstal jsi a vypadáš strašně!" zablekotala rybička.

,,Zdál se mi sen." podotkl Uchiha. Najednou si vzpomněl na vzpomínku. Polilo ho horko.

,,Jsem tak rád."

,,K-Kisame, dusíš mě!" vyjekl Uchiha a žralok trochu povolil sevření. Až když se Kisame snažil dát Uchihovi pusu, černovlasý muž ho obrovskou silou nakopl a odmrštil.

,,Prase jedno." odplivl si Uchiha. Pak si vzpomněl na růžovlasou dívku. Okamžitě se vyřítil z postele. Ale málem by upadl kdyby ho nezachytila krásná, modrovlasá dívka.

,,Opatrně Itachi." řekla podivným hlasem.

Uchiha se na ní podíval. ,,Díky. Ale nemusela jsi."

,,Sklapni nebo tě pustím." skoro zaječela. Pak udělala něco neuvěřitelného. Přitiskla se k němu a objala ho.

,,Konan! Co to zatraceně.."

,,Jsem ráda, že ti nic není!" zafňukala ,,Bála jsem se o tebe."

Itachi jí však nevnímal. Rozhlédl se po místnosti. Když náhle zaregistroval, to co hledal. Jeho zrak padl na růžovlasou dívku jenž podřimovala v posteli. Kolem hlavy měla zavázaný obvaz.

Vytrhl se tedy modrovlásce a dokulhal k růžovlásce.

Posadil se vedle ní na postel, vzal její drobnou dlan a nepatrně jí stisk. Itachiho ruce byly o poznání větší než dívčiny.

,,Zatraceně." zanadával a pohladil jí po tváři ,,Všechno je to moje vina, krucinál. Kdybych jí lépe hlídal, nestalo by se to. Dokonce i na prahu smrti o ní sním."


Konan se smutně odvrátila. Kisame to zaregistroval. Pak svoje sympatie znovu přesunul na Uchihu.

,,Itachi ty za nic nemůžeš." dodal ,,Ale kdyby tě tu našel někdo jiný než já. Třeba Sasori."

,,Na to jsem se předem připravil." podíval se na něj Itachi. ,,Upravil jsem tuto místnost dle svých potřeb. Nikdo jiný kromě mě, tebe a Konan by se sem nedostal."

,,Cože?" zajíkala se modrovláska ,,Co jsi to řekl? Ty jsi? Ale co kdybych to řekla Peinovi, hm?"

Itachi svůj pohled na ní zaměřil ,,To by jsi neudělala. Znám tě Konan. A proto ti i důvěřuji. Možná, že jsem byl na tebe v poslední době hnusný. Ale vím, že máš dobré srdce a s touto dívkou soucítíš." nepatrně kývl směrem k druhé dívce ,,Nejsi zlá jen to ze sebe děláš. Nejsi jako ostatní. Nejsi jako Sasori, Hidan nebo Kakuzu."

,,A co já?"

,,Kisame ty jsi můj přítel." dodal černovlasý ninja ,,Ani jednou jsem u tebe nezapochyboval."

,,Itachi. Ale o tomhle všem ví Sasori." dodal smutně Kisame ,,Řekl jsem mu to. Nemohl jsem mlčet."

Uchiha si povzdychl ,,Vím to. Nemusíš nic vysvětlovat. Už je to stejně jedno. Beztak nás viděl. A zjistil by její pravou identitu. A ještě o tom vědí Hidan s Kakuzem. Na to nesmíme zapomenout."

,,Na co jí vůbec potřebuješ!" zařvala Konan ,,Sasori měl v nějakých věcech pravdu!" ukázala na zmrzačenou ženu ,,Je zmrzačená, nemá oči. K čemu ti je? Je jen malé %, že se z toho dostane! Podívej se v jakém je stavu. Zda-li přežije bude mít následky do konce života. To chceš? Bude se trápit."

,,Konan."

,,Proč?" přišla k němu blíže ,,Ta nebohá dívka umírá. Není jí pomoci."

,,Je."

,,Není!" ječela ,,Je mi té dívky líto. Ale ty jí zachraňuješ jenom proto aby tobě byla k něčemu prospěšná. A zda-li ti pomůže jak s ní naložíš pak? Tvrdil jsi mi, že jí nemiluješ. Že to není láska. Pak se jí zbavíš? Do Konohy jí pak nemůžeš vrátit. Bude vědět o nás vše. Vymazat vzpomínky by jsi mohl. Ale ona bude zlomená, zoufalá bytost. Může se naučit beze zraku žít. Ale co když se s tím nesmíří?"

,,Sklapni, Konan!" zařval Uchiha. Ale následně se rozkašlal. ,,Můj čas se krátí." dodal.

,,Co, prosím?"

,,Chtěla jsi to slyšet." skoro řval ,,Lhát ti tedy nebudu! Ale jestli to někomu vyžvaníš, zabiji tě. A postarám se o to aby jsi trpěla. Pravda je taková, že já.." odmlčel se ,,Tuto dívku jsem zachránil protože k ní něco cítím. Mám k ní pouto."

,,Takže je to pravda.."

,,Zrak jí časem můžu vrátit." hlesl ,,Je tu šance. Transplantovat jí oči někoho jiného. Ale tato operace by byla velmi nebezpečná. Jak pro ní tak i pro mě. Pravda je taková, že ona je jediným člověkem kdo mi může pomoci. A já jí."
Konan nevěřícně koukala. ,,Co se děje?"


,,Umírám, Konan." hlesl bezbarvým hlasem ,,A tato dívka v sobě ukrývá zázračné, léčitelské schopnosti. Kdyby je v sobě probudila, dokázala by mě vyléčit. Vždy se v jedné generaci narodí někdo s takovými schopnostmi. Vím to protože jsem to studoval. Tito zázrační lidé mají charakteristické růžové vlasy. V jedné kronice to sepsal právě muž s těmito schopnostmi. Žena či můž různorodého vzhledu ale z růžovými vlasy a znaménkem na hrudi. Shodou náhod i rodiče této dívky mají růžové vlasy. Jak matka tak i otec. Bohužel oni neoplývají žádnými schopnostmi. Pouze jsou mezičlánkem mezi dlouhou linií těchto zázračných lidí. Stejnou schopností oplývá princezna Tsunade. Ale ta je potomek 1 Hokage z dlouhé linie Senju. Tudíž se to u ní dalo předpokládat. Bohužel jsem pro ně zrádce. Jak pro Konohu, tak i pro 5 Hokage. Nevyléčila by mě. Zabila. Jelikož nezná pravdu. Tudíž přímí potomci 1 Hokage a zázrační lidé dokáží vyléčit tuto nemoc. Která mě pomalu stravuje zevnitř. Zabíjí mě. Mám jen velmi málo času. Všechno jsem pečlivě studoval. A hledal někoho se znakem na hrudi. Když byla tato dívka malá, uchránil jsem jí před výrostky jenž jí mlátily. Pak jsem jí ještě párkrát viděl. A jednou jsem zahlédl znaménko na její hrudi. Znak.. A proto je tady."

Modrovlasá dívka se nevzmohla na nic. Slova jí vázla v hrdle. Polkla. Moc informací. Sotva je pobrala.

Pak se chytila za ústa.

,,Překvapena?" pousmál se černovlasý ninja ,,Chtěla jsi vědět pravdu. Tak jsi jí dostala."

Konan se na něho ustrašeně podívala. Stála tam jako přimrazená. Pak se začala klepat.

,,Konan." Kisame jí položil svou dlaň na rameno. Žena se na něj zadívala. V jejích očích se zračil strach a smutek. V Kisameho zas vztek a bolest. Nemohl pro svého přítele udělat nic. A toho štvalo. Jedinou nadějí pro Itachiho byla ta zubožená dívenka bez očí.

,,Víte o tom jenom vy dva." pronesl do ticha Uchiha ,,Zda-li se to dozví někdo třetí, postarám se o to abyste byli ode mě náležitě potrestáni. Jakmile by se to dozvěděl třeba Sasori nebo kdokoliv jiný. Byl bych ve velkém nebezpečí. Stačí mi, že jsem nemocen. Nechci mít za zadkem další blázny kteří budou znát mé tajemství. Ani nevím proč jsem ti to řekl, Konan. Už jsem se asi na prosto zbláznil. A to dočista. Cítím se jako zřízenec nějakého diagnostického ústavu."


,,Itachi, neměj strach." ubezpečil ho žralok ,,Nikomu to neřekneme."

,,Strach nemám, rybo." řekl Uchiha ,,To ne. Jenom přemýšlím nad tím vším."

,,Ale však musí existovat ještě jiná možnost!" vyjekla Konan ,,Nejenom tahle. Ta dívka je zraněná. Bude trvat dlouho než se jakžtakž uzdraví. A ani nevíme jaký to bude mít pro ní dopad. Zmrzačení, duševní nevyrovnanost."

,,Samozřejmě, že tu ještě jedna možnost je." podotkl smutně Uchiha ,,Ale ta nepřichází v úvahu. Musel bych zabít svého bratra. A to nedopustím. Kvůli němu jsem všechno zatratil."

Konan se kousla do rtu. Nejspíše trefila do černého. Ale však?

,,Ehm, Itachi." hlesla paryba ,,Co budeme tedy dělat? Čekat až se to děvče probudí?"

Uchiha namáhavě vstal ,,Budeme muset." promluvil chladně ,,Bohužel neumím přesně určit kdy se probudí. Ale nyní to řešit nehodlám. Budu na ní dohlížet. Jen já sám."

,,Sám to nezvládneš, Itachi." upozornil ho Kisame ,,Každou chvíli můžeš dostat záchvat. Omdlíš a co pak? Přeci tě znám. Zbytečně se namáháš. Měl by sis odpočinout. Akorát.."

Uchiha zakroutil očima ,,No jo, prosím tě." prskl ,,Se mnou zacházej jako s invalidou. Nechceš mi rovnou koupit vozíček? Že já ti to vůbec říkal. Měl jsem si to nechat pro sebe. Rovnou mi přichystej pohřeb. Uděláš nejlíp. Ty už mě dávno vidíš někde v hrobě."

Kisame zčervenal zlostí ,,Tak to není, Uchiho!" zaječel ,,Jen ti chci pomoci! Než se začneš.."

,,Než se začnu, co?! Posrávat?" křičel už vzteky Itachi ,,Budeš mě přebalovat? Kupovat mi plínky? Proboha. To raději chcípnu. Kisame jsem sice na smrt nemocný. Sotva se hýbu. Ale zapamatuj si tohle. Zda-li mě budeš srát, vezmu tě sebou jako prvního!"

,,No tak, chlapi!" vyjekla Konan ,,Nemusíte se hádat. Kvůli takové hovadině. Itachi.. A kde jsi proboha vzal fakt, že se budeš posrávat?"

,,Jo! Já to vůbec neřekl!" přisvědčil Kisame a zazubil se.

,,Jsi lehce předvídatelný, žraloku." dodal skrz zuby černovlasý ninja ,,Větu si sice nedořekl ale hned mi bylo jasné jaké slovo jsi vynechal. Sice umírám ale.. Do-prdele! Ale proč se tu s vámi pořád vybavuji? Vypadněte odsud!"

,,To snad nemyslíš vážně!" zavřeštěla modrovláska ,,Nejdříve se nám svěříš a pak? Nás ještě vyhazuješ? Potřebuješ pomoc!"

,,Potřebuji. Ale ty zase odbornou!"

,,No, dovol!" ječela už rudnoucí dívka ,,Mám tě sice ráda. Jsem zdrcená faktem, že ti hrozí smrtelné nebezpečí. Ale takhle se chováš ke svým přátelům?"

,,Musím přemýšlet, Konan." prosedil Uchiha ,,Nemám čas se s vámi vybavovat. Běž k Nagatovi. Beztak už vše ví. Ta smradlavá, hybridní loutka mu vše řekla. Vsadím klidně své boty. Bude z toho akorát problém." odfrkl si ,,Beztak bude mít co vysvětlovat."

,,To jo no." mávl rukou Kisame ,,Též se vsadím, že z toho nevyvázne. Skrývat se takovou dobu. Kdyby dal o sobě vědět. Ale on.."

,,Však nikomu nechyběl." zavrtěl hlavou Uchiha ,,Nemusel se vůbec vracet zpátky. Ne. On je tak debilní, až to bolí. Ale není to jenom on. Poslední dobou mi připadá, že se tato organizace mění v organizaci bláznů."

Modrovlasá dívka se rozesmála ,,Jde vidět, že neztrácíš humor, Itachi."

,,Není to humor. Je to smutná pravda" zavrtěl hlavou jmenovaný ninja ,,Chodící kaktus, všude teplouši. Mám takový dojem, že to bude ještě horší. A yaoi fanynky budou šílet. Ani netušíš co ty zrůdy dokáží napsat. Jsou všude. Dokonce i nyní nás můžou poslouchat. Jednu takovou jsem znával. Divil jsem se, že takový mutanti pobíhají po světě."

,,Eh, Itachi?"

,,Mlč!" zařval zdrceně Uchiha ,,Ani nemáš pomyšlení co to pro mě znamenalo! Mít v ANBU holku která je na tohle nadržená jako panda na bambus. Vím blbé přirovnání." zapláli mu oči ,,Ale to je fuk. Ona je stejně pryč."

,,Co se jí stalo?"

,,Pukla jí hlava ze všech těch zvráceností." pokrčil rameny Itachi ,,Ale to je jedno. Neřešme to co je dávno pryč."

,,Nemáš horečku?" zeptal se starostlivě žralok.

,,Jen jsem se chtěl odreagovat." usmál se druhý muž ,,To je všechno."


,,To je zajímavé." pronesla modrovlasá dívka do náhlého ticha.

,,Že jo?" dal jí za pravdu černovlasý muž ,,Taky jsem udiven tím co tu vypouštím za sračky. Kurva já bych spal."

,,Co prosím?" podivila se znechucená dívka.

,,Najednou ti můj slovník vadí."

,,To mi nevadí. Jen. Ty by jsi v tuto chvíli spal?"

,,A divíš se mi?" povytáhl jedno obočí ,,Ta růžovláska se probudí nevím kdy. A já potřebuji odpočinek. Navrhovala jsi mi to sama. Zapomněla jsi?"

,,Ale.."

,,Itachi má pravdu, Konan." upozornil jí Kisame ,,Měli bychom konečně odejít. A nechat ho spát."

Konan si povzdychla ,,Já tomu vážně nerozumím. Nejdříve nám plno věcí vysvětluješ, pak nás chceš vyhodit, nakonec nám vyprávíš o nějaké yaoi fanynce a nyní? Jsi opravdu v pořádku?"

,,V pořádku? Děláš si ze mě prdel? Kolikrát mi to ještě řeknete? Já umírám lidi!"

,,Gomen." hlesli oba dva.

,,Tak já půjdu za Peinem." pronesla dívka ,,To zase bude. Zda-li tě.."

,,Zda-li mě bude chtít vidět nemusí mi posílat tebe. Stačí poštovního holuba."

,,Tebe to fakt všechno leze na mozek, kamaráde." rozesmál se žralok ,,No, nic. Já též jdu. Musím zkontrolovat Pupinku a Mucinku. Už jsem vám to říkal? Koupil jsem si nové rybičky. Chceš je vidět, Itachi?"

,,A ven!" zařval Itachi.

Bleskurychle otevřel dveře a vypakoval svoje kolegy ven.

,,Ale!!"

,,Drž hubu!" zahřměl Itachi ,,A pak z čeho melu hovna! Z tebe ty hovado jedno!" Po těch slovech vší silou zabouchl dveře.

Konan s Kisamem ještě dobrou minutu koukali na dveře.

,,Ale.."

,,Víš přeci, že je na tvoje rybičky alergický!" zapištěla žena ,,To už jsi zapomněl na tu příhodu kdy.."

,,Nechte mě všichni být!!" rozječela se paryba a pláčící utekla.

Ty hormony..

Poznámka : Tak a je to za mnou. Další díl napsán. Po takové době. Uff.. Trochu se za sebe stydím. Ale berte to tak. Konečně jsem zpátky.

Píšu, makám, snažím se ale stejně je to k ničemu. -.-"

15. července 2014 v 21:23 | Danae Namikaze
Takže. Přináším nové drby ze své domoviny. :D Pardon. Dneska mi hrabe. -.-" Takže, ehm..
Asi chcípnu! -___________________________________________________- První díl uvězněné v temnotě kterou jsem svou blbostí vymazala je skoro dopsaný. -.-" Ale nějak zvláštně. Nevím. Pak jsem krutopřísně načala první díl "spojení dvou osudů." X'DDDD Takže. Přidám i tu. Eh? :D Pardon. Omlouvám se. Ale zjistila jsem strašlivou věc. Když se opiji, lépe se mi píší povídky. Ale má to ještě jeden háček. Jsem úplně k ničemu. Moje mozkové bunky odmítají se mnou spolupracovat.

A konečně.. *SPOILER.*
Viděli jste novou mangu? Já nestačila zírat. Pro SasuSaku fanoušky přišla chvíle na kterou dlouho čekaly. *Smích.* A já taky. Čuměla jsem na to asi 10 minut a řehtala se, mečela a vydávala podivné zvuky. Jako retardovaný lachtan. XD

No to je snad všechno. Co já nudná člověk chtít říct. Vy mít se bláženě. Já makat.

Já se snad poseru.

9. července 2014 v 18:52 | Danae Namikaze
To je už tento týden snad po třetí co mi blbne blog. Včera jsem skoro dopsala povídku a chtěla jí dnes dopsat a zveřejnit. Bohužel jsem si jí uložila do rozepsaných a zjistila nemilou věc. Polovina textu se mi sama od sebe smazala. Takže je to v zadku. Snad to nějak sepíšu. Já kráva jsem si jí měla ještě někam uložit. Místo toho jsem se na to vykašlala, vypla PC a šla spát. Dneska ráno jsem byla u koních takže jsem na to nemyslela. A dneska.. Mě snad klepne, lidi.
Snad to nějak dám a sepíšu. :/ Ty vole. Blog.cz mě sere.

Krásný obrázek, že? :)

Diplom pro mě od Aki-chan :3

5. července 2014 v 12:33 |  Obrázky
Děkuji ti Aki-chan za krásný diplom. :3

Kam dál